Za tajemstvím japonské historie: Méně známé, ale fascinující poklady

Japonsko je proslulé svými ikonickými historickými památkami, jako je hrad Himedži, chrám Kiyomizu-dera nebo socha Buddhy v Kamakuře. Země skrývá i mnoho méně navštěvovaných, ale neméně fascinujících pokladů, které čekají na objevení. V tomto článku se podíváme na některé z nich:

• Chrám Sengakuji v Tokiu -

Tento nenápadný chrám v Tokiu ukrývá fascinující historii. Byl postaven v roce 1612, později se stal památkou 47 róninů, kteří pomstili smrt svého pána. Příběh róninů je v Japonsku legendární a chrám Sengakuji je poutním místem pro ty, kteří ctí jejich věrnost a obětavost.

Příběh 47 roninů:

V roce 1701 byl daimjó (feudální pán) Asano Naganori nucen spáchat rituální sebevraždu seppuku za urážku Kira Yoshinaky, mocného dvořana. Jeho samurajové se tak stali róniny, bezejmennými bojovníky bez pána. Pod vedením Oishi Kuranosuke se 47 róninů zavázalo pomstít smrt svého pána. Po roce pečlivého plánování a příprav zaútočili na Kirovu rezidenci a v krvavém boji ho zabili. Za svůj čin byli róninové odsouzeni k seppuku. V roce 1703 spáchali rituální sebevraždu na hřbitově Sengakuji, kde byl pohřben i Asano Naganori.

Minulý rok, kdy jsem navštěvoval Japonsko s rodinou, jsem návštěvu tohoto chrámu zařadil před naši celodenní návštěvu Disneylandu, jelikož se chrám nacházel cestou do něj z našeho hotelu. Vystoupili jsme tedy na zastávce Takanawa Gateway, od které je chrám vzdálen asi 5 minut chůze.

Po krátké modlitbě a zapálení vonné tyčinky jsme se vydali na hřbitov pana Asana a jeho věrných samurajů. U cesty vedoucí k hlavní bráně hřbitovu je studánka, ve které roninové umyli hlavu Kira Yoshinaky, než ji předložili před hrob svého pána.

Na hřbitově byl klid a přesto, že bylo velké teplo (byla půlka července), bylo všude plno stínu, kde se člověk mohl trochu schladit. Kromě starší paní, která hrabala spadlé listí, na hřbitově ,kromě nás, nikdo nebyl. Ihned se na nás usmála a pozdravili jsme se. Zakoupili jsme si vonné tyčinky, které se dávají na hrob a uctívá se jimi památka zemřelého. Po přibližně půl hodině, kdy jsem uctil památku všech roninů, pana Asana a jeho ženy, jsme si zakoupili ochranné talismany Omamori a pokračovali v cestě do Disneylandu, kam se již můj mladší bratr hrozně těšil.

• Mimizuka - "kopec uší" v Kjótu -

Kopec Mimizuka byl postaven v roce 1597 po návratu japonských vojsk z korejské války (1592-1598). Válka byla brutální a samurajové za zabité nepřátele dostávali válečné zásluhy. Bylo však nemožné převézt do Japonska velké množství mrtvých těl. Proto se samurajové uchylovali k odřezávání nosů padlých Korejců jako důkazu svého vítězství. I když název v japonštině (耳塚) obsahuje znak pro ucho (耳), v tomto případě se jedná o homonymum a správný překlad je "Mohyla nosů".

Několik zajímavých faktů:

• Na kopci Mimizuka se nachází mohyla s ostatky 57 000 nosů.

• Místo je dodnes pietním místem a připomínkou tragické historie.

• Existuje legenda, že duch mrtvého Korejce straší v kopci Mimizuka a mstí se za uříznutý nos.

Kolem kopce Mimizuka jsme pouze procházeli, když jsem šli od chrámu Sanjusangendo, který je nedaleko. Hodně lidí kolem tohoto kopce projde, aniž by věděli, jakou brutální část japonské historie představuje.

• Chrám Hokoji a jeho zvon v Kjótu -

Chrám Hokoji byl postaven koncem 16. století a nachází se pár kroků od kopce Mimizuka. Tento, na první pohled nevýrazný chrám, vlastní něco, co otřáslo japonskými dějinami. Jak je již z patrné z nadpisu, jedná se o zvon, který způsobil konflikt mezi rody Tokugawa a Toyotomi.

V druhé polovině 16. století vládl Japonsku Toyotomi Hideyoshi. Po jeho smrti, kdy po sobě zanechal pouze malého syna, začlo narůstat napětí o to, kdo se stane novým vládcem Japonska. I když Hideyoshi složil radu pěti regentů, která měla o vládě rozhodovat, než bude jeho syn dospělí, brzo mezi nimi začalo docházet ke sporům (hlavně mezi Tokugawa Ieyasuem a Išidou Mitsunarim). Tento spor přerostl v ozbrojený konflikt, kdy roku 1600 Tokugawa Ieyasu porazil Išidu a s ním i všechny, kteří stáli proti Tokugawovi. I tak ale stále sliboval věrnost Hideyoshiho mladému synovi, Hideyorimu.

Začátkem 17. století, kdy byl Tokugawa Ieyasu nejmocnější daimyo (feudální pán) byla jeho jedinou konkurencí moc Toyotomi Hideyoriho, který sídlil v Osace. Hideyori nechal vyrobit zvon pro chrám Hokoji, na kterém byl vyrytý text, který oslavoval jeho otce, Toyotomi Hideyoshiho a byla v něm i ukrytá slovní hříčka, která se dá přeložit ve smyslu "Míru v zemi lze dosáhnout pouze zničením rodu Tokugawa". Když to Ieyasu zjistil, začal zuřit. Nakonec to vedlo ke dvěma obléháním osackého hradu, která vedla ke zničení rodu Toyotomi a Ieyasu tak porazil svého posledního protivníka.

Návštěvu zvonu v chrámu Hokoji jsme spojili se svatyní Toyokuni, která je zasvěcená právě Toyotomi Hideyoshimu a stojí hned vedle chrámu.

• Chrám Genkoan v Kjótu -

V tomto malinkém chrámu na okraji Kjóta se nachází velice zajímavé stropy. Můžete si na nich všimnout fleků a otisků dlaní a chodidel. Jedné se o krev samurajů, kteří bránili hrad Fushimi před přesilou nepřátelských vojsk. Když už bylo jasné, že nedokáží dále odolávat jejich nátlaku, byli nuceni spáchat seppuku. Dokázali však zdržet nepřítele dost dlouho na to, aby se nedostavili na pozice rozhodující bitvy. To pomohlo Tokugawovi Ieyasuovi bitvu vyhrát a díky ní vznikl šógunát Tokugawa, třetí a poslední šógunát Japonska. Později byly zakrvácené podlahy hradu rozebrány a na počest padlých z nich byly vytvořeny stropy v několika chrámech.

Roku 1600 kdy spor mezi Tokugawa Ieyasuem a Išidou Mitsunarim vyeskaloval v ozbrojený střet, přesouvali se vojska proti sobě, aby se utkali v rozhodující bitvě. Čtyřicetitisícovému vojsku Išidy Mitsunariho však stál v cestě hrad Fushimi, který bránil Torii Mototada, vazal rodu Tokugawa, s dvěma tisíci vojáků. Přesto dokázali nepřítele zdržet pozoruhodných 11 dní a ten se nedostavil k bitvě u Sekigahary a Tokugawa Ieyasu tak bitvu nakonec vyhrál.

I zde jsme měli chrám spolu s dalšími třemi návštěvníky pro sebe. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsme asi 45 minut seděli na terase chrámu, sledujíc nádhernou zahradu a užívajíc si naprostého klidu se zakrvácenými stropy krví hrdinských samurajů nad sebou. Přesně zde jsem dokonale porozuměl kráse Japonska - harmonie, klid a krása uprostřed neustálých válečných konfliktů.